Morčata z Pohádkové zahrady

V naší třídě vznikla na začátku školního roku myšlenka znovu přivítat zvířecího kamaráda. Po ztrátě našich předchozích mazlíčků, potkanic Emy a Lily, se děti začaly bavit o tom, zda by si mohly do třídy pořídit nové zvířátko.

Měly už zkušenosti a dobře věděly, že pořízení zvířátka není jen o radosti, ale především o zodpovědnosti. Společně si proto nejprve ujasnily, jaké zvíře by bylo pro školní prostředí vhodné. Následně si připravily prezentace, ve kterých se zaměřily na to, jak se o zvířátko správně starat, co potřebuje ke spokojenému životu, co může a hlavně co nesmí, jak dlouho se dožívá a jaké jsou jeho specifické potřeby.

Po společném sdílení, diskusi a zvažování všech pro a proti padlo rozhodnutí. Třídními mazlíčky se stanou morčátka! Během dalších rozhovorů ve třídě ale vyvstal ještě jeden důležitý nápad. Děti si uvědomily, že si nemusí pořizovat mláďátka, ale že by naopak mohly dát domov morčátkům, o která se někdo v minulosti nedokázal dobře postarat. 

Protože někteří navštěvují Pohádkovou zahradu, kde se právě o taková zachráněná zvířata starají, obrátily jsme se přímo tam. Po sdílení celého třídního procesu, od prvních úvah, přes prezentace až po zodpovědné rozhodování dětí, bylo jasno. Takový přístup si zaslouží důvěru.

Dobrovolník Martin, který se v Pohádkové zahradě dlouhodobě věnuje hlodavcům, přislíbil, že z mnoha zachráněných morčátek, která má ve své péči, vybere ta, která by se mohla postupně navyknout na přítomnost dětí a školní prostředí. 

Nastal Den D a Martin opravdu přivezl do školy dvě morčecí kuličky. Společně s dětmi si povídal o tom, jak důležité je pořízení mazlíčka dobře promyslet a přijmout s ním i zodpovědnost, kterou péče o živou bytost přináší. Rozšířil dětem znalosti o tom, jak se k morčátkům chovat, co mají rády, co jim naopak není příjemné a sdílel s nimi své bohaté zkušenosti i mnoho zajímavostí z praxe. To vše s vtipem, lehkostí a úsměvem na tváři.

Společně s dětmi konzultoval, jak správně vybavit ohrádku, ve které budou morčátka bydlet a názorně ukázal, co všechno je potřeba zajistit každý den, aby byla spokojená a v bezpečí. Děti se aktivně zapojovaly, měly spoustu dotazů a sdílely své vlastní příběhy. Vznikl tak prostor pro téměř dvě hodiny vzájemného naslouchání a učení.

Silným závěrem setkání bylo vyprávění o tom, jak se tato morčátka dostala do Pohádkové zahrady. Děti se dozvěděly nejen jejich příběhy, ale i to, jak náročná a zároveň smysluplná je každodenní péče o velké množství zvířat, která potřebují pomoc, bezpečí a nový začátek.

Velmi si vážíme spolupráce s Pohádkovou zahradou a důvěry, která byla našim dětem dána. Tím, že jsme v naší třídě otevřeli dveře těmto dvěma zvířecím bytůstkám, se mohou v Pohádkové zahradě v případě potřeby otevřít dveře dalšímu zvířátku, které pomoc akutně potřebuje. Skutečný význam celé této cesty tak neleží v tom, že jsme si pořídili zvířátka, ale v tom, že děti samy došly k tomu, co péče, zodpovědnost a ohleduplnost k živým bytostem opravdu znamenají.

Naše velké díky patří Pohádkové zahradě - Martinovi, Romče a všem dalším, kteří s otevřeným srdcem pečují o zvířata, jež to neměla v životě jednoduché. Děkujeme za jejich čas, energii, trpělivost i za to, že svou práci dělají s takovou laskavostí.

Pokud byste je chtěli podpořit, více informací najdete na: https://www.pohadkovazahrada.cz/