Jak hodnotíme

Vysvědčení

Vysvědčení je slovní, žáci a rodiče dostávají popisným jazykem záznam o přehledu učiva, které dítě zvládlo, a informace o osobnostním vývoji žáka. Popisuje obtíže a snahu, kterou musel každý jednotlivý žák vynaložit na zvládnutí určité oblasti či problému vyučování.

Slovní hodnocení oceňuje porozumění, praktické použití znalostí a dovedností, originální zpracování nebo vynaložení velkého úsilí při plnění zadaného úkolu. Dále naznačuje návrhy na další postup při zvládání učiva.

Na tvorbě slovního hodnocení se podílí kolektiv učitelů.

Vedení dětí k dovednosti sebehodnocení

Se sebehodnocením se žáci ve škole setkávají každodenně při činnosti se stanovenými kritérii, kdy mají za úkol porovnávat svou vlastní práci s chybovou kontrolou, vzorem nebo správným řešením a samy si opravovat své chyby a nedostatky. Zpětnou vazbu jim dává také možnost spolupracovat na stejném úkolu se spolužáky a sledovat tak své pracovní tempo, způsob práce, správnost řešení nebo spolupracovat s několika žáky ve skupině a vzájemně si rozdělovat úkoly a zodpovědnost za společnou práci. Důležité je umožnit žákům, aby svou práci často prezentovali.

Dovednost slovně ocenit svou práci a kriticky si uvědomit nedostatky, chyby a možnosti zlepšení mají žáci osvojenu při příchodu do školy v různé míře. Využíváme možnosti konfrontace této dovednosti v komunitním kruhu tak, aby žáci měli co nejvíce možností slyšet, jak se dá ocenění a kritické zhodnocení formulovat a vyjádřit.

U nejmenších školáků začínáme pocitovým uvědoměním a pojmenováním toho, co se dařilo a z jaké vlastní práce mají největší radost, s čím jsou nebo nejsou spokojeni:

• co se mi dnes podařilo
• z čeho jsem měl radost
• co mi moc nešlo, co se mi nedařilo
• co dělám rád a co nerad
• co mi šlo snadno a lehce
• kde jsem vynaložil velké úsilí
• co udělám příště jinak, aby se mi dařilo lépe
• co se mi líbilo a co ne
• kdo mě rušil, co mě rušilo
• kdo mi pomohl, co mi pomohlo
• jak se cítím, když se mi něco povede
• jak se cítím, když se mi nedaří
• podle jakých pravidel jsem pracoval
• které pravidlo jsem porušil
• jakou úpravu nebo doplnění pravidla navrhuji
• jak bych mohl poradit nebo pomoci

Dále se žáci učí ústně ocenit konkrétní úkoly, ocenit práci druhých, postupně přechází k porovnávání práce se zadáním a předem danými kritérii, písemnému hodnocení konkrétních úkolů a skupinové práce. Větší zkušenosti s formulací hodnocení potřebují děti při vlastním sebehodnocení školní práce za určité období:

• ocenění vlastní práce
• kritické zhodnocení vlastní práce a návrhy na její vylepšení
• ocenění práce druhých
• návrhy možných řešení pro práci druhých
• hodnocení práce ve vlastní skupině
• ocenění práce jiných skupin
• společné sestavování kritérií pro práci
• porovnání práce se zadanými kritérii
• hodnocení práce v určitém oboru za dané období
• hodnocení práce za určité období

Žáci se dovednosti sebehodnocení učí také tím, že společně s učitelem vymýšlí a sestavují kritéria a to, co se na určitém úkolu bude sledovat a porovnávat, co je „to důležité“. Potom mohou podle kritérií, kterým rozumí, zhodnotit, jak se jim práce povedla, samostatně nebo ve skupině. Pro učitele je sebehodnocení dítěte také součástí diagnostických podkladů.